Malá Terezka konečně pochopila, k čemu je nočník. Po takřka dvou letech čůrání a kakání do plínek se naučila používat plastovou nádobku s veselým obrázkem. Hrdá maminka to šťastně předvádí babičce, která přišla na návštěvu. Posadí Terezku po probuzení na nočník, společně slavnostně čekají, jako kdyby se měl vylíhnout zlatý pták. Po chvilce se Terezka zvedne a sláva, skutečně po ní v nočníčku zůstala jantarová loužička. Maminka s babičkou oslavují, radují se, chválí malou hvězdičku za skvělý výkon.

Ale za chvíli se jejich radost změní ve zhnusení: „No, fuj, Terezko, co to děláš, kdes to viděla? To je fuj, na to se nesahá, běž si honem umýt ruce! Kdo to tady nechal?“

Terezka si ve svém výkonu umyla ručičky, ještě před chvílí se maminka radovala, tak v čem je problém!

Maminka se těšila, jak se před babičkou blýskne a teď toto. Její princeznička, no fuj, taková ošklivá věc, to se nemělo stát.

 

Tenhle článek trochu smrdí, i když to tak podle názvu nemusí vypadat. Tím nechci od čtení nikoho odradit, jen považuji za fér vás na to upozornit.

Jako odškodné vám můžu nabídnout leda voňavé fotky z naší zahrádky.

Kde se bere strach?

Většina z nás si ze školy nese informaci, že moč (latinsky urina) je prostředek, jehož pomocí se tělo zbavuje jedů, a s ní spojený strach. “Je to odpad, možná i nebezpečný, od kterého je lépe držet se dál.” K vlastním výměškům máme takový odpor, že se omylem pomočené ruky bojíme, jako kdyby na ní nebyla moč, ale koncentrovaná kyselina. Když si malé dítě, nepoznamenané těmito předsudky, umyje ručičky v nočníčku, vyhlašuje se málem poplach, nebo mu rodiče přinejmenším dají jasně najevo, že se dopustilo něčeho naprosto příšerného.

Nebojte se moči

Knihy o urinoterapii proti tomuto programu bojují, protože mají ověřené, že moč nás neotráví, naopak nás může uzdravit. Bohužel k tomu někdy používají až příliš zjednodušené a nepřesvědčivé argumenty. Moč nemůže být jedovatá, protože je z krve a krev přece jedovatá není, jinak by nás otrávila.

Takhle jednoduché to bohužel není, ale i tak vás přesvědčím, že se jedovatosti své moči nemusíte bát, pokud je vaše tělo vybavené stejnými orgány jako to moje.

Systém, v němž se moč vytváří, byl označen poněkud nešťastně, říká se mu vylučovací soustava. Slovo vylučovat působí velice odpudivě a vzbuzuje pocit něčeho úděsného, čeho je třeba se metelesky blesky zbavit. Zvlášť když vývod této soustavy je hned vedle konečníku, který taky vylučuje, byť je součástí soustavy celkem přátelsky nazvané trávicí.

Na vylučování látek z těla se kromě vylučovací a trávicí soustavy podílí také kůže a dýchání, ale to jen tak pro úplnost.

Vylučování obstarává vylučovací a trávicí soustava, ale také kůže a dýchání.

Školská představa těla mluví o moči a výkalech jako o dvou odpadních produktech těla, jeden je pevný, druhý tekutý, ale v podstatě jsou to kamarádi. Smrdí to, je to fuj, jedovaté, vychází to z blízkých míst, patří to do záchoda, kdo se toho dotkne, co nevidět umře.

Pokud tvrdím, že moč je zdraví prospěšná a léčivá, budu vás muset této představy zbavit. Koneckonců, to už se vám asi stalo, že jste některé školní pravdy museli přehodnotit, ne?

 

Pojďme se pořádně podívat na vztah moči a stolice

Takže co mají bobky a čůrání společné? Když opustí naše tělo, začneme jimi pohrdat, zaházíme je toaletním papírem a spláchneme. Ale tam veškerá podobnost končí!

Stolice je konečným produktem trávicí soustavy, která zpracovává potravu přijímanou ústy. Takže je to vlastně trubice vedoucí shora z úst dolů do konečníku (tak to je taky jedlá představa!). Je samozřejmě spojená s dalšími funkčními celky, jinak by neměla smysl. Cestou se potrava mechanicky i chemicky zpracovává, přes stěnu trubice se z ní filtrují živiny a voda. Na konci je h*vno, bobek, stolice, exkrement, výkal, jak kdo chce.

Vylučovací soustava

Naproti tomu moč se tvoří v soustavě vylučovací. Ta nezačíná nikde na povrchu, nedáváme do ní přímo z venku žádné suroviny, které by se zpracovávaly. Začíná si pěkně uvnitř, v oblasti beder, dvěma ledvinami, které moč vytváří z krve.

Ano, jestli jsem to ještě neřekla, tak teď je nejvyšší čas, moč se vytváří filtrací krve. Z ledvin teče moč skrz močovody do močového měchýře a pak močovou trubicí šup ven z těla.

Z tohoto krátkého výkladu je snad jasné, že moč a stolice jsou si blízké jen na výstupu z těla. A taky bychom z něj mohli odvodit, že jedovatost moči bude záviset na jedovatosti krve.

Všechno vám sedí? Na první pohled ano, ale pokud se podíváte víc zblízka, má to vážné trhliny. Bavíme se tady o soustavách, ale zapomněli jsme na člověka. Tento přístup se sice stále drží a klasická medicína ho bohužel často bez skrupulí aplikuje, ale podle mého názoru (a taky podle všech celostních směrů) je naprosto nedostačující. Copak si každá soustava žije svým životem, který je na okolí nezávislý? Právě naopak.

 

Jak z toho ven se dozvíte v dalším článku.

 

Kategorie: Teorie

Alžběta Vintrová

Objevte se mnou tajemství urinoterapie ukryté pod nánosy tabu. Už téměř pět let se zajímám, jak lze vlastní moč využívat pro obnovení a upevnění zdraví, a o své zkušenosti se s vámi chci podělit. Jak jsem se k urinoterapii dostala si přečtete zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *