Chtěli byste zkusit, jak je to s tou urinoterapií, ale máte obavy z reakce okolí? Tak si nastavte podobnou stopku, jakou jsem měla já. Píšu o ní v druhé půlce tohoto článku.

Pořád se něco děje

U nás doma jsem to vždycky já, kdo se po hlavě vrhá do experimentů a zkouší nevyzkoušené. Zatímco můj muž se stará o to, aby byly bezpečně pokryté všechny naše potřeby (a já jsem mu za to neskonale vděčná, protože na některé věci prostě nemám buňky), já vnáším do našeho života svěží vítr a někdy taky solidní průvan v podobě nových experimentů.

Některé mé inovace přijímá muž celkem snadno. V počátcích našeho vztahu to byl třeba můj způsob rolování vypraných ponožek. S příchodem dětí se rychle nadchl pro nošení (první nosítko a šátek dokonce vybíral on), látkové plenky, a dokonce i pro bezplenkovku. Před dvěma lety během pár dnů přijal nádobu na bioodpad, která nám stojí na lince, aby slupky, skořápky, ohryzky a další odkrojky neputovaly do směsného odpadu.

U některých novinek trvá pár měsíců, než jim propadne. Třeba když jsem usoudila, že začnu péct domácí kváskový chleba, tak mi to dlouze rozmlouval. Jeho odpor prolomil až první – z dnešního pohledu ne moc vydařený – pokus. Ta vůně po celém bytě, ta křupavá kůrka, ta chuť… Všechny protiargumenty vyvrátila první patka.

Někdy to chce i roky soustavné práce, než ho přesvědčím, abychom se vydali na cestu, kterou jsem si vysnila… Ale nakonec jsme se z paneláku odstěhovali. A kdybyste se ho zeptali, tak vám řekne, že toho rozhodně nelituje.

Nesnese všechno

Ale buďme realisté, některé věci možná nepřijme nikdy. Třeba to, že koprovou omáčku vařím z bílé zeleniny, a ne z mouky. Nebo že sebe i děti, kde to jde, léčím urinou.

Když jsem s urinoterapií začínala, měla jsem v hlavě spoustu otázek a nebyla jsem si moc jistá, jestli je to smysluplná cesta.

Naskakovaly mi stále dokola stejné otázky a strachy:

  • Co když je to jedovaté?
  • Co když to na mě někdo cizí pozná?
  • Co když ze sebe ten smrad už nikdy nesmyju?
  • Co se stane, až to zjistí manžel? Máma? Sociálka?

Hledala jsem oporu u svého muže, ale pro něj byla (a stále je) představa, že moč skončí kdekoli jinde než v záchodě, naprosto nepřijatelná.

Když slyšel, že ji chci používat na umývání rukou, na kterých se po porodu udělal ekzém, zděsil se. A to i přesto, že u nás v koupelně tou dobou už několik měsíců probíhal „experiment“ zvaný bezplenková komunikační metoda, jehož součástí byla příležitostná kontaminace rukou, umyvadla (a někdy taky vany a podlahy) miminkovskou močí i stolicí.

Jasně mi řekl, že jestli hodlám něco takového dělat, tak musím počítat s tím, že “nebude mít moc zájem se ke mně přibližovat”. Že ho neláká objímat nebo líbat záchodovou mísu a podobně. Byl si jistý, že budu nepříjemně zapáchat, a tak mi na rovinu ukázal své hranice.

Ani já jsem nechtěla být cítit močí. Její nejaromatičtější složka močovina se na vzduchu rychle rozkládá za vzniku čpavku, a to není o co stát. Však to znáte. Mám docela citlivý čich, a kdybych měla podezření, že ze mě urinu někdo cítí, rychle bych s tím přestala. Jsem experimentátor, ale umírněný.

Na vlastní pěst

Nezbývalo mi, než se odhodlat a pustit se do toho sama bez podpory. Válcována strachy jsem po malých kouscích zkoušela, co se mnou ta urina udělá. A taky co udělá s naším manželstvím. I když jsem věděla, že to manželovi nevoní, říkala jsem si, že to zkusím a budu za pochodu hledat rovnováhu, abych tím nenarušila náš vztah a přeci tuhle nezvyklou metodu vyzkoušela.

Dala jsem si slib: Pokud zjistím, že to ze mě kdokoli ucítil, okamžitě skončím.

Bylo to docela těžké, protože jsem tou dobou neznala nikoho, kdo by urinoterapii v jakékoli podobě provozoval. Neměla jsem nikoho, kdo by mě mohl podpořit, protože by znal mé pocity a prošel podobnou cestou.

Neznala jsem žádné stránky ani skupiny, kde by mi někdo podal pomocnou ruku.

Krok za krokem, když miminko spalo a nikdo mě neviděl, jsem získávala zkušenosti, bloudila slepými uličkami a trpělivě značkovala cesty, které někam vedou. Začínala jsem jednoduchými pokusy, podobnými těm, co najdete v e-booku Lékárnička na výlety, který vám nabízím ke stažení jako dárek.

Chodím po špičkách

S manželem jsem na toto téma už nemluvila, protože jsem si říkala, že si toho určitě musí všimnout, tak mu to nebudu ještě připomínat. Mlčení z jeho strany jsem vnímala jako umírněnou a sofistikovanou formu podpory. A hlavně jako povzbuzení jít dál.

Až mnohem později se ukázalo, že o tom celou dobu prostě nevěděl. Nenechávala jsem za sebou loužičky, po každém experimentu jsem si po sobě uklidila a dodržovala jsem běžné zásady hygieny. Tak málo stačilo k tomu, abych svého muže neprovokovala něčím, co je pro něj dodnes zapovězené.

Nechci vás nabádat, abyste svým nejbližším lhali, zatajovali jim důležité informace nebo je podváděli. Jen říkám, že nemusíte upozorňovat na skutečnosti, které by pro ně mohly být k neskousnutí.

Popravdě řečeno po návratu z nákupů nebo z kavárny taky neběžíte ukazovat účtenku, nebo snad jo?

Vaše okolí vůbec nemusí tušit, že experimentujete s urinoterapií, pokud se sami nerozhodnete, že se s nimi o tuto zkušenost podělíte. Nechte si to klidně pro sebe, jestli máte z reakce okolí obavy.

Třeba se vám o tom bude mluvit snáz, až se ujistíte, že je to cesta, kterou má smysl jít.

Chtěla bych na tomto místě ještě říct, že i můj muž dělá pokroky. Na začátku o tom nechtěl ani slyšet, pak to nechtěl vidět a teď už mu stačí, když mu urinoterapii nenavrhuju jako způsob pro řešení jeho zdravotních problémů. Naopak trpělivě snáší, že si urinoterapii oblíbily i naše děti a samy si ji předepisují a aplikují.

Tak dobře, rodinu mi to nerozloží, ale stejně nevím, odkud začít…

Pokud byste se s urinoterapií chtěli seznámit, ale nevíte, za který konec to vzít, mám pro vás skvělou zprávu.

Vytvořila jsem kurz, který na českém internetu nemá obdoby.

Vlastně jsem ani v jiných jazycích nic podobného neobjevila, možná je to světový unikát.

Během čtyř týdnů vám v kurzu Rande s vlastní šťávou krůček po krůčku pomůžu zvyknout si na práci s urinou, získáte ucelený teoretický přehled a vyzkoušíte si různé způsoby využití od těch nejsnazších až po ty pokročilé.

Tak co, troufáte si na netradiční randění?

Odvahu vám přeje

Bětka


Alžběta Vintrová

Objevte se mnou tajemství urinoterapie ukryté pod nánosy tabu. Už téměř šest let se zajímám, jak lze vlastní moč využívat pro obnovení a upevnění zdraví, a o své zkušenosti se s vámi chci podělit.
Pro tu příležitost jsem vytvořila dva e-booky, které vám ráda pošlu, když mi dáte svůj e-mail.
*Jednoduchý návod, jak nenechat tisícovku v lékárně, vyšel pod názvem Vyčůraná lékárnička.
*Tipy, jak pomocí urinoterapie zachránit zkažený výlet, se jmenují Lékárnička na výlety aneb 5 vyčůraných tipů pro odvážné začátečníky.
*Jestli vás urinoterapie zajímá, ale netroufáte si udělat první krok, mrkněte na kurz Rande s vlastní šťávou.

4 komentáře

Poanská Hana · Listopad 18, 2018 v 1:28 pm

Už jsem o této metodě slyšela, chtěla jsem s tím začít, nemám ještě odvahu, ráda bych se dozvěděla více děkuji Polanská

    Alžběta Vintrová · Listopad 19, 2018 v 2:46 pm

    Těší mě Váš zájem, zkuste se porozhlédnout po mém blogu, a kdybyste nenašla odpověď na nějakou konkrétní otázku, klidně mi napište na alzbeta@lekarnickavnas.cz. AV

Lucie Machutová · Leden 7, 2019 v 12:18 pm

Bětko, nám urinoterapie manželství spíš posílila 😉 Pošlu Ti podrobnosti o našich pokusech přes vánoční svátky.

    Alžběta Vintrová · Leden 7, 2019 v 12:21 pm

    Wow, až tak? Tak to jsem zvědavá a budu se těšit. Bětka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *