Na každém léku, potravinovém doplňku, bylinkách (a taky na igelitových taškách) najdeme upozornění, že bychom je neměli nechávat v dosahu dětí. Co v malé dávce léčí, může ve větších dávkách naopak způsobovat závažné problémy.

I to je jeden z důvodů, proč považuju urinu za ideální lék do domácností s malými dětmi. Čerstvý lék v okamžiku potřeby zachytáváme do vhodné nádoby, případně čůráme rovnou na postižené místo. Přebytky můžeme po použití neprodleně vylít do záchodu, protože při dalším použití si zase snadno opatříme další (čerstvou, složením ještě vhodnější) dávku.

Když necháte stát jakýkoli jiný lék v dosahu zvídavých dětí, může se stát několik věcí:

1) Děti lék snědí/vypijí, hrozí předávkování se. Některé sirupy jsou tak sladké a další pilulky tak princeznovsky růžové, že je fakt těžké jim odolat! Závažnost následků předávkování záleží na druhu léků a může sahat od nevolnosti až po nebezpečnou otravu.

2) Děti lék shodí na zem a rozlijí/rozsypou. V nejlepším případě vás čeká jen úklid. Tablety a další kusové léky můžete posbírat, a pokud máte doma aspoň trochu čisto, můžete je používat dál, takže se nic neděje. V případě tekutých nebo práškových přípravků je to pro daný produkt bohužel konečná. Pak záleží na vás, jestli jako větší průšvih vnímáte finanční ztrátu nebo to, že musíte včas zajistit náhradu, abyste mohli podat další dávku.

3) Děti lék shodí a rozbije se lahvička. V tomto případě kromě znehodnocení léku musíte řešit ještě nebezpečí střepů, které se mohou zapíchnout do dětských nožiček zmateně pobíhajících kolem místa neštěstí. Dnes už se většina léků prodává v plastových lahvičkách, takže toto nebezpečí není tak běžné, ale sklo stále není výjimka.

A co s močí?

Jak to dopadne, když jako hlavní léčebný prostředek na různé potíže používáte moč?

Pokud zapomenutá nádobka s urinou přitáhne pozornost vašich ratolestí, nic dramatického se nestane.

Předávkovat se urinou nemůžete, žádné škodliviny v ní nejsou. Finanční škodu si nezpůsobíte, další dávku si opatříte snadno. Asi nejhorší, co se může stát, je, že moč rozlijí. V tom případě je potřeba nehodu vytřít, práce na pár minut.

Asi čekáte, že napíšu, že urina sama o sobě natolik páchne a má tak odpudivou chuť, že se do ní nikdo dobrovolně nepustí.

Ale já to nenapíšu, protože to není pravda. V učebnicích se píše, že moč má barvu a vůni suché slámy, ale to nemohu potvrdit, možná jsem málo očuchávala slámu. Moč přiměřeně zdravě (nebo aspoň slušně) se stravujícího člověka bez vážných zdravotních potíží a s dostatečným pitným režimem má vůni a chuť, která je pro nás zpočátku možná nezvyklá, ale celkem rychle se na ni dá zvyknout a není nepříjemná. No ale je pravda, že chuť a vůně moči není tak lákavá, aby se o ni děti popraly, takže jí nejspíš nevypijí moc.

 

Kategorie: Výhody

Alžběta Vintrová

Objevte se mnou tajemství urinoterapie ukryté pod nánosy tabu. Už téměř pět let se zajímám, jak lze vlastní moč využívat pro obnovení a upevnění zdraví, a o své zkušenosti se s vámi chci podělit. Jak jsem se k urinoterapii dostala si přečtete zde

2 komentáře

Lucie · Květen 25, 2018 v 5:22 pm

Ježiš jak já se zas těším na svou nesmradlavou moč! 😀
Teď v těhotenství mi fakt smrdí! Kombinace citlivějšího čichu a hormonů je fakt úděsná, mám problém i zavřít poklop, abych spáchala wc 😡

    Alžběta Vintrová · Květen 26, 2018 v 12:34 am

    Ty mě prostě bavíš!
    Přemýšlím, jestli jsem to měla taky tak, ale nemám ten pocit.
    Nepomohlo by zvýšit příjem tekutin? Nebo aspoň krotit těhotenské chutě, pokud si ujíždíš na nějakých hnusárnách, tak to pak může být dost výživné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *