Do konce týdne to spustím, přislíbila v rozhovoru urinová apoštolka Bětka Vintrová

Do konce týdne to spustím, přislíbila v rozhovoru urinová apoštolka Bětka Vintrová

 

Nečekané pravdy a skandální odhalení ze života autorky blogu Lékárnička v nás, tak nějak by to asi napsali v Blesku. Ale ve skutečnosti je to jen takové stylové cvičení, posuďte sami.

Můj historicky první rozhovor

Nejdřív prosím tě všem řekni, co to tady děláme.

Mohlas to říct i ty, však je to koneckonců jedno. V rámci kreativní výzvy Vytvořte si psací návyk za 21 dní bylo mým úkolem napsat rozhovor sama se sebou. Takže Vintrová v roli redaktorky a ta samá Vintrová v roli zpovídané celebrity.

A o čem to bude?

To rozhoduješ ty, já jen odpovídám. Ale je to můj první rozhovor, ocením, když se budeme držet lehkých konverzačních témat.

Tak s tím radši moc nepočítej. Vezmeme to z gruntu. Co ty teď vlastně děláš?

Sedím u notebooku a cítím se trochu trapně, protože dělám rozhovor sama se sebou.

Myslela jsem pracovně…

Aha, tak to mám celkem pestré. Překlady, korektury, po večerech a ve volných chvílích tak nějak zvelebuji tenhle blog a sním si o tom, že jednou možná urinoterapie bude stejně normální a běžná jako homeopatie nebo bylinkové čaje. To bych si fakt přála, protože mi přijde jako geniálně jednoduchá a přitom kouzelně účinná metoda, která hrozně zjednodušuje život.

Chceš tu urinoterapii nějak blíž představit, aby měli čtenáři představu, o čem je vlastně řeč?

Asi ani ne, vždyť o tom mluvím pořád dokola. Kdo neví, toho bych odkázala na dva články, ať si další názor udělá sám:

Co je urinoterapie

7 důvodů, proč si urinoterapii zamilujete i vy.

Kurz bude do konce týdne

Už půl roku slibuješ kurz, kdy to bude?

To je dobrá otázka. Udělám všechno pro to, abych ho spustila do konce tohoto týdne, už to vážně nemůžu dál odkládat. Dlouho jsem se vyhýbala nastavování technického pozadí, ale bez toho se kurz k lidem nedostane. Ono totiž napsat něco, ať už je to e-book nebo kurz, není tak těžké. Samozřejmě je to kus práce a samo se to neudělá, ale pro mě osobně pravá dřina začíná až potom. Editace, grafika, tam se začínám potit. A když dojde na nastavování procesu, jak to dílo dostat k lidem, brr, to bych to nejradši zabalila. Nikdy bych nevěřila, co za tím může být práce. Horší už je pro mě snad jenom focení.

Dobře, dávám ti čas do neděle. Ale hlavně nám ještě řekni, co to teda vlastně bude.

Mám připravený kurz, který se jmenuje Rande s vlastní šťávou. Je to čtyřtýdenní e-mailový kurz pro nesmělé zájemce o urinoterapii, v němž vám pomůžu překonat zábrany, které vůči používání vlastní uriny cítíte. Zjistila jsem totiž, že běžný člověk si sice může stáhnout Vyčůranou lékárničku a uvěřit tomu, že urinoterapie funguje, ale v naprosté většině případů nedokáže překonat své zábrany a vyzkoušet to.

Holky, které kurz na podzim testovaly, potvrdily, že to funguje. Měla jsem obrovskou radost, jakých změn za ty čtyři týdny dosáhly. Nejenže si potykaly s urinou, dvě z nich to dokonce nahlas napsaly na Facebook. A to chce teprve odvahu.

Kromě toho mi psaly, že je kurz bavil, že je vtipný, a přitom poučný. Že teorie je srozumitelná a praxi podávám tak, že si někdy málem ani nevšimly, že dělají něco, co by jim dřív přišlo za hranicí. To je dobré, ne?

Víš, co si myslím?

Že u tohohle rozhovoru prokrastinuju, abych nemusela dodělávat ten kurz? Jo, asi máš pravdu. Ale je to užitečná prokrastinace, no ne?

Čtenáře tvého blogu svým tématem nutíš přehodnocovat zažité pravdy a překonávat vlastní hranice. A co ty? Posouváš taky svoje limity a komfortní zóny? Čím jsi v poslední době překonala sama sebe?

Vlastně ano, hrozně mě baví pořád zkoušet nové věci. Kdybych měla říct jednu věc, kterou jsem sama sebe potěšila, tak by to byl jednodenní půst. Šestatřicet hodin jsem nejedla. U mě naprosto nevídaná věc. V prosinci se mi podařil dokonce dvakrát. V lednu jsem ho ještě nezopakovala, ztroskotal kolem půl třetí odpoledne na krajíčku domácího kváskového chleba.

Mým největším úspěchem je v poslední době jednodenní půst.

Takže pečeš?

Však to víš! Vždyť ti ten chleba zkazil půst. Teď v lednu si obzvlášť pochutnáváme na samožitném od Maškrtnice, ale většinou si vystačím s nehnětenou Šumavou od Cuketky.

Zašla jsem příliš daleko

A nenapadlo tě někdy, že bys o těch chlebech taky něco napsala? Třeba by to lidi četli radši než nekonečné ódy na čůránky…

Já nevím, v tomhle nejsem zrovna odborník. Peču už sice asi čtyři roky, ale v podstatě si pořád dokolečka točím pár receptů a nemám ambice tím někoho ohromovat. Na to jsou určitě povolanější osoby.

Existuje určitá reálná šance, že tenhle rozhovor bude někdo číst. Čtenáři prý rádi slyší taky o tom, co je na jiných lidech divné a co se jim nepovedlo. Je něco, u čeho sama sobě říkáš, že tohle už jsi teda přehnala?

Ty jo, touhle otázkou jsi mě ale vážně zaskočila a zahnala do úzkých.

Tak nic, nech to být, tu otázku smázneme a bude. Tohle je výhoda toho, když vedeš rozhovor sama se sebou.

Počkej, na něco musím přijít. Už vím. Minimalismus v mé skříni dosáhl nedávno tak hrozivé meze, že jsem ale opravdu neměla co na sebe. Ve skříni se krčila tři trička a já jsem věděla, že ani v jednom z nich na veřejnost vylézt nemůžu. To jsem si říkala, že bych se nad sebou měla zamyslet. Ale jinak já jsem se svými divnostmi už asi v pohodě.

Víc nám neprozradíš?

Ne. Ale pozvu vás, abyste začátkem příštího týdne koukly na blog nebo na Facebook, kde už budete mít možnost přihlásit se do prvního běhu kurzu Rande s vlastní šťávou.

To zní jako konec. Tak díky za rozhovor.

Bylo mi potěšením. Někdy si to zopákneme, protože mě to fakt bavilo. Tak snad to pobaví i čtenáře.

 

Co byste se chtěli dozvědět o Bětce v příštím rozhovoru? Napište nám do komentářů.

 

Bětka & Bětka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *