Mykózy už od dětství

Na plísně nohou v oblasti mezi prsty a na chodidle jsem trpěla opakovaně už jako malá. Do dneška si pamatuju, jak jsem sedávala nad lavorem s octovou vodou nebo s růžovým hypermanganovým roztokem. Měla jsem po něm oranžovou kůži i nehty, což byl jediný viditelný účinek, jaký na mě hypermangan měl.

Vybavuju si zápach mastiček, které mi stejně nepomáhaly. Strhávala jsem si tu odlupující se kůži, i když jsem věděla, že tím svůj problém dál jen zhoršuju. Prostě jsem si nemohla pomoct.

Každá léčba v mých očích trvala hrozně dlouho a nikam nevedla. Kdoví, jak to přesně bylo ve skutečnosti, moje vzpomínky jsou určitě zubem času zkreslené, ale pamatuju si to jako strašnou prudu, protože jsem neviděla žádné zlepšení, ani jsem neměla žádné vodítko, které by mi potvrdilo, že to dělám dobře.

Nikdy jsem si nebyla vědomá toho, co můj problém způsobilo, ani co vedlo k jeho vymizení. Jako dítě jsem nevěděla nic o souvislostech mezi zdravím a stravou, emocemi, psychikou atd. Neměla jsem tušení o nějakých sebeuzdravujících schopnostech lidského těla.

Zdraví v rukou lékařů

Hlavní autoritou, která jediná něco ví o zdraví, respektive nemocech, byli u nás doma doktoři, a tak se jelo podle scénáře: máš problém, dostaneš prášek/mastičku, nekoukáš napravo nalevo a polykáš/mažeš. Pak dojdeš na kontrolu a máš, nebo nemáš, povolené být zase zdravá.

O zdraví a nemoci u nás doma rozhodovali doktoři:  máš problém, dostaneš prášek/mastičku, nekoukáš napravo nalevo a polykáš/mažeš. Pak dojdeš na kontrolu a máš, nebo nemáš, povolené být zase zdravá.

Už mnoho let se postupně učím přebírat odpovědnost za své zdraví na sebe, ale je to proces celkem náročný a postupuji po krůčcích podle toho, na co už se cítím.

Takže když jsem si letos v zimě po pár dnech v běžkařských botách všimla, že se mi pod prsty začíná zase dělat plíseň, byla jsem docela otrávená. A pak jsem si řekla, že nemám co ztratit, že to prostě zkusím. A jestli má být urina zázračný lék na všechno, tak by si měla poradit i s tímhle. Nakonec na jinou léčbu můžu přestoupit kdykoli.

A teď to zkusím po svém!

Jelikož jsem se lenosti učila od vší a jsem v ní tedy dobrá, vzala jsem prostě litrový kyblík, při nejbližší příležitosti zachytila léčivou tekutinu a nohu do ní na cca 5 minut ponořila (bylo to spíš míň, přece jen mám doma dvě děti, těžko by mě nechaly relaxovat tak dlouho).

Večer jsem lačně kontrolovala výsledky, ale nic jsem neviděla. Za dva dny jsem postup ještě jednou zopakovala, i s následným večerním pocitem zklamání. Jsem fakt hodně nedočkavá.

Než jsem se dostala k třetímu opakování, stal se zázrak. Po dalších dvou dnech nebyla na nohách po plísni ani památka. Já vím, že to zní jako reklama na zázračný prostředek, který za pouhých několik tisíc korun udělá vše za vás, objednávejte ještě dnes a jako dárek od nás dostanete CD Evy a Vaška.

Ale já vám nic neprodávám, takže nemám moc důvod vymýšlet si. Takhle to prostě bylo: dvakrát jsem si umyla nohy v čerstvé vlastní moči a zbavila jsem se plísně. Nebyla, pravda, ještě moc rozsáhlá ani hluboká, ale i tak mi to přijde skvělé.

Baví mě hledat další využití pro tuto léčivou tekutinu. Jsem zvědavá, jaký zázrak mě čeká příště.

Rady moudrých a zkušených

Na své cestě k urinoterapii jsem samozřejmě přečetla mnoho knížek, v nichž jsou návody a postupy, jak správně močí léčit jaké potíže, ale jak už jsem řekla, jsem v jádru líná a ráda si hledám svoje cesty, cesty nejmenšího odporu. Kdybych měla postupovat podle MUDr. Partykové, přední české urinoterapeutické autority, asi bych se na to vybodla, protože by mi to přišlo hoooodně zdlouhavé.

MUDr. Partyková ve svých textech zúročuje dlouholetou praxi a medicínské znalosti, v nichž se jí nemůžu rovnat ani omylem, ale pro běžného člověka je to někdy těžké čtení.

Srovnejte, prosím, její návod s mým:

Převzato z Partyková, Vilma: Urinoterapie a nemoci. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Impuls, 2002. s. 153.

 

Bohužel nedokážu říct, jestli a o kolik by byla její léčba rychlejší než ta moje. A co mě mrzí ještě víc, nemůžu vám garantovat, že to u vás zafunguje stejně. Třeba budete muset koupat víckrát. A tak vám jen ukazuji cestu. Jestli se po ní chcete vydat je jen na vás.

Jestli vás zrovna mykózy netrápí, ale i tak byste rádi vyzkoušeli, k čemu všemu může být vlastní moč dobrá, 5 vyčůraných tipů najdete v mém e-booku zdarma.


Alžběta Vintrová

Objevte se mnou tajemství urinoterapie ukryté pod nánosy tabu. Už téměř pět let se zajímám, jak lze vlastní moč využívat pro obnovení a upevnění zdraví, a o své zkušenosti se s vámi chci podělit. Jak jsem se k urinoterapii dostala si přečtete zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *